23. 8. 2007

Hloubkové vlastnosti barevné světlosti

Kdybychom srovnávali bližší a vzdálenou plochu bílou a podobně i plochu světle šedou, temně šedou a černou, pak by se barvy vzdálenější plochy jevily rozdílné od týchž barev plochy bližší.

Plocha bílá by se jevila v oddálení lehce temnější, světle šedá by nejevila zřetelný rozdíl, temně šedá by byla světlejší a černá by se jevila jako nejzřetelněji zesvětlená. Stejné by tomu bylo i u jiných barev.

Byly by vzdáleností světlostně pozměněny podle toho, jaká je jejich světlost.

Světle žlutá nezřetelně, naproti tomu tmavá žlutá (hnědá) velmi zřetelně. Stejně i tmavá modrá by byla zesvětlením pozměněna zřetelněji než světlejší modrá, oranžová, zelená apod. Toto světlostní pozměňování vyjadřuje Leonardo da Vinci touto zákonitostí světlostních proměn vlivem vzdálenosti:

"Mezi předměty, které jsou tmavší než vzduch (t.j. jeho zamlžení), je nejvzdálenější nejméně tmavý, z předmětů, které jsou světlejší než vzduch, je nejvzdálenější nejméně světlý."

Na těchto světlostních proměnách barvy vlivem vzdálenosti je nejvíce závislá tzv. zřetelnostní perspektiva. Bílá, nebo velmi světlá barva je zvětšovanou vzdáleností lehce ztemňována, černá, nebo tmavá barva je podstatně zesvětlována. Stává se proto rozdíl světel a stínů těles s rostoucí vzdáleností menším a menším, prostorové útvary pak působí dojmem měkčí plastičnosti, ve větší vzdálenosti působí již více plošně, kulisovitě.

Vedle zřetelnosti světlostního rozdílu barev stejným způsobem ubývá i zřetelnosti obrysů ploch, jejich rozhraničení je méně ostré.

 

Zřetelnostní perspektiva

 

barva		vzdálenější
bílá		temnější
světle šedá		stejná
tmavě šedá		světlejší
černá		světlejší

 

 

Světlostní změna v závyslosti na výchozí světlosti

 

světlost		vzdálenější
velká		nezřetelná
malá		výrazná

 

 

Čerpáno: Barva v Architektuře 1957

 

Zpět do kategorie